úterý 1. srpna 2017

Prázdno.

Je to nejhorší pocit, když celý život neustále vidím lidi okolo sebe, jak plánují něco spolu a mně to vesele vypráví a nezajímá je, že mě nikdo nikdy nikam nepozval a nejspíš ani nikdy nepozve.

Nesnášim fakt, že mám neustálou potřebu být s lidmi, i když je to zcela iracionální, protože mi jen ubližujou a cítím se špatně. Ale přesto se cítím, jak kdyby mě někdo bušil hodinu v kuse do žaludku, když si znovu a znovu uvědomím, že nemám žádné kamarády. Nesnáším, že chci, aby tomu tak nebylo, nedá se to vypnout.

2 komentáře

  1. Já jsem se obvykle zval všude sám.
    Když za mnou přišli, že mám někam jet nebo jít, vymlouval jsem se.
    Ale když se bavili, kam pojedou nebo půjdou, ptal jsem se, kde je sraz, a šel tam.
    Milan

    OdpovědětVymazat

© ty autismy
Maira Gall