Ačkoliv jsem v tuhle chvíli asi nejšťastnější, co jsem kdy v životě byla, jsou věci, které mě trápí a to hlavně v souvislosti s českou autistickou komunitou.
Pokud alespoň trochu sledujete společenské dění v ČR týkající se autismu, možná jste zaznamenali, že v blízké době má ve spojitosti s Goethe Institutem v Praze (kvůli německému překladu) a s Paspartou (kvůli nákladu českého překladu knihy) vystoupit Denise Linke. Denise je německá autistka a spisovatelka, která napsala knihu Dost dobře nenormální o životě s ADHD a autismem. Dosud všechno v pořádku a jsem ráda, že se podobné akce u nás uskutečňují a že byla autorka pozvaná. To je super! Co mě ale mrzí je, že na autorské čtení nebyl pozván jediný zástupce z autistického spektra a hlavně, že největší slovo dostane pan Petr Třešňák.
O něm a proč s ním mám bohužel problém jsem psala již v tomto článku a ráda bych někdy rozebrala dopodrobna i právě Děti úplňku, ačkoliv dívat se na tento ''dokument'' je pro mě velmi náročné.
Jsem nesmírně hrdá na to, že jsem součástí české skupiny autistických aktivistů a můžu říct, že jsme společně vynaložili úsilí, aby se Denise o situaci s panem Třešnákem dozvěděla a sama udělala rozhodnutí, jestli by ráda s takovým člověkem hovořila.
Možná to zní, jako když tady z toho člověka dělám přinejmenším démona z hlubin pekelných. :D Ale když se podíváte pozorně, používám jen stejnou rétoriku, jakou média oslovují jedince na autistickém spektru. Vím, že to tu omílám pořád dokola, ale: poslouchejte o autismu od autistů. Nenechte si věšet bulíky na nos od takzvaných odborníků na autismus... Víte, kdo je největší odborník na vás? Vy sami.
Akce s Denise není to jediné, co se v budoucnu bude u nás konat, ale se smutkem musím říci, že víceméně všechny plánované události jsou stylem ''o nás bez nás''. Možná si říkáte, že mám být ráda i za to málo, co se děje a já jsem, určitě jsem, ale zároveň chci poukázat na to, že často uděláme podobnými happeningy jeden krok vpřed a deset kroků vzad. Informace o autismu jsou u nás celkem těžko dohledatelné, všude je plno mýtů a blábolů, ale jako bychom se točili v kruhu a ne a ne se vyhrabat.
Opět opakuji, že nemluvím za všechny autisty a je spousta jedinců, co se mnou v tomhle třeba nesouhlasí nebo spíš je jim to jedno.. O co se tady ale snažím je všeobecný konsenzus a to, aby nikomu nebylo ubližováno nebo činěno proti jeho vůli.. to je snad to nejmenší, co si ještě můžu přát.
Proto vás prosím, nepodporujte tyto akce nebo si o nich zjistěte více a přijďte na ně připraveni s kritickou a otevřenou myslí.
Žádné komentáře
Okomentovat