10 věcí, co bych ráda vysvětlila svým blízkým

Na začátek je dobré říct, že jediný z mé rodiny, kdo ví o mojí diagnóze je moje máma a její přítel. Zbytek rodiny byl tohoto faktu "ušetřen", protože by bylo příliš těžké jim něco vysvětlovat, jak pro mě, tak pro ně. A hlavně by to s velkou pravděpodobností nepochopili.

Z mých dvou kamarádek to ví obě. Z bývalých spolužáků nikdo. Z práce něco ví šéf, ale taky jen dost málo.

Kdybych ale měla možnost jim všem vysvětlit 10 věcí, které jsou mojí součástí, ať už autistickou nebo ne, byly by to ty následující.

1) Autismus je mojí součástí celý život. Teď už vím, že tu byl vždycky a vždycky tu bude. Neměla jsem pro něj dřív jméno, ale to neznamená, že neexistoval.

2) Pro vás běžné zvuky, vjemy, obrazy a doteky, pro mě běžné být nemusí. Můžou být těžké nebo bolestivé, proto pochopte, že vás neprosím, abyste se mě nedotýkali nebo vypli světlo jen tak, ale protože s tím mám vážný problém.

3) Pokud jsem neslyšela, co mi říkáte, nemusí to být proto, že vás neposlouchám. To platí především v telefonu nebo když někdo mluví hodně rychle. Mluvené instrukce pro mě jsou těžké a pokud se k tomu přidá nějaký zvuk v pozadí, tak mě to dokáže absolutně rozhodit.

4) Mám ráda rutinu a stereotyp, protože vím, co čekat. Překvapení a náhlé věci pro mě nejsou moc dobré.. Snažte se mě překvapovat co nejméně.

5) Nesrovnávejte mě s ostatními. "Všichni ostatní to tak dělají, tak proč ne ty?" "Všichni ostatní na to kašlou, tak proč to řešíš, proč ti to vadí?" Já nejsem všichni. Nejsem ani jako všichni ostatní autisti. Já jsem já.

6) Mám potíž vyjádřit, když mám s něčím problém. Mám strach se na věci ptát, ne jen kvůli tomu, že nevím, jaká použít slova, ale taky proto, že trpím úzkostí. Nebojte se mě zeptat, co se děje, ne vždy vám odpovím, ale ocením vaší starost. Pokládejte konkrétní dotazy a dostanete konkrétní odpověď.

7) Nejlíp se učím / zapamatovávám si věci, když to můžu udělat po svém. Většina lidí to tak má, nemusí být autisté. Já si věci musím psát, spousta lidí psaní zápisků nesnáší a nejlíp si pamatuje, když jim někdo ukáže, jak se co dělá..

8) Nedokážu vydržet oční kontakt. Neznamená to, že vás nemám ráda nebo se nezajímám o to, co říkáte. Jen je pro mě mnohem jednodušší se soustředit jinam než na váš obličej.

9) Neumím být přátelská. Chybí mi ta sociální dovednost, jak dělat small talk. Neumím se ptát na věci, co k ničemu nevedou.. Jasně, můžete říct, že vedou ke konverzaci, ale já prostě nevím, jak jí načít. Nebojte se se mnou konverzovat. Spoustu lidí překvapí, že jim odpovím, když se mě ptají a mluví se mnou, já jen prostě neumím začít a vyprávět o tom "jak se mám".

10) Zeptejte se mě na některý z mých zájmů, ale připravte se na monolog.