Autisti v bedně

K tomuhle článku už se chystám delší dobu, ale schvátila mě nemoc a do toho mám práce až nad hlavu. Inspirace umírá tiše v rohu. Ale po dnešním článku Natálky mám zase chuť psát.

Je všeobecně známo, že v televizi je zastoupení menšin slabota, i když v Americe se klasicky snaží víc než třeba u nás. Dnes samozřejmě nebudu psát o tom, že většina filmových a seriálových postav jsou bílí heterosexuální cis muži, ať už vás to štve nebo ne, ale o tom, kde všude hledat v telce (a v jiných médiích) autisty.



Není seznam bez Rain Mana.
Často už se i spojení Rain Man vyskytuje jako synonymum pro člověka na autistickém spektru.
Pokud jste ten film nikdy neviděli, tak ve zkratce: dva bratři, jeden autista, jeden neurotypik. Neurotypik zjistí, že má autistického bratra, který má společně s ním dědit peníze, unese ho z léčebny a společně cestují, čímž zjistí, že autista má se spoustou věcí problém, ale taky, že je vyjímečně nadaný (hlavně dokáže spočítat pravděpodobnost karet v Black Jacku v kasínu), postupem času se sblíží a když se musí vrátit zpátky do léčebny, tak je z toho dojemné (?) loučení.
Já tenhle film osobně nemám ráda, viděla jsem ho už před dlouhou dobou, ale tehdy se mi nelíbilo, jak se ten Tom Cruise ke svému bratrovi chová, jen proto, že je jiný a taky to, že je celou dobu zištný a jde mu jen o výdělek a moc ne o svého bratra.
Když jsem to viděla, tak jsem neměla tušení, že bych mohla být autista, jen mi to prostě bylo nepříjemné. Obecně jsem mnohem citlivější na to, když si ve filmech berou na paškál toho, co je vyčleněný z většiny, protože to moc dobře znám.
Stojí to za to vidět? Proč ne. Pro neurotypiky je to jeden z nejlepších filmů ever, jak jsem tak pochopila, takže se vám může líbit a určitě to není nuda. Jen mi to přijde jako stereotyp všech stereotypů.

Mary and Max
Mary and Max je animovaný film, ale rozhodně ne pohádka. Mary je na začátku malá holčička, které se vysmívají spolužáci a má alkoholičku matku, Max je postarší osamělý muž s Aspergerovým syndromem (který ale nemá jako diagnózu). Celý příběh je postaven na dopisech těch dvou, každý píše o svém životě a trápení a spřátelí se skrze dopisování si. Když Mary vyroste, popíše Maxovi Aspergerův syndrom s tím, že ho určitě má, což se ho hodně dotkne a dlouhou dobu si spolu nepíšou. Film končí (SPOILER) tím, že Mary přijede za Maxem ho poprvé navštívit, ale zjistí, že ten den zemřel. (SPOILER KONEC)
Pokud chcete světové reference, tak předchozí, částečně podobný, počin režiséra, který stvořil Mary and Max, dostal i ocenění nejvyšší - Oscara.
Pro mě určitě jeden z nejzajímavějších filmů, které jsem v životě viděla, už jen kvůli tomu, že jsou to černobílé postavičky z plastelíny místo herců.
Z toho autistického hlediska je tam nesmírně zvláštní vidět, jak člověk, co očividně je autistou, svojí diagnózu tak vehementně popírá. Pokud jste byli diagnostikováni jako dítě a s autismem takřka vyrostli, tenhle pocit neznáte, ale pro autisty, co byli v pubertě a nebo dospělí, když se o autismu dozvěděli, je tento moment klíčový.
Na filmu se mi mimo jiné líbí i že nemá happy end a je realistický, což nejspíš od animáku nečekáte.

Adam
Jak mě romantický filmy vůbec nebaví a vždycky mám pocit, že mi cukrová vata leze ušima, zatímco se mě film zoufale snaží přimět cítit nějaké emoce, tak tenhle je vážně dobrý.
Adam je typický Asperger a protlouká se životem jak může se svojí sociální neobratností, ale poprvé jsem ho viděla jako někoho, kdo to chce změnit. Trápí ho, že je pořád sám a neumí navazovat kontakty. (Stejně jako mě.) Dost se to změní (jak by řekl neurotypik: svět se mu obrátí naruby), když se sblíží se svou sousedkou Beth a naváže s ní romantický i sexuální vztah. Zkrachuje to na tom, že se Adam dozví, že setkání s jejími rodiči nebyla náhoda, jak to vypadalo, ale bylo to naplánované, a označí Beth za lhářku. Když spolu potom mají jet do Kalifornie, kde Adam získal práci, kterou si nade všechno přál, řekne jako důvody proč by s ním Beth měla jet jen ty ''materialistické'', vysvětlí jí, jak mu pomáhá a k čemu ji potřebuje. Film končí tím, že Adam pracuje v Kalifornii (sám) a učí se chápat víc a víc sociálních náznaků a dostávat se do společnosti.
Opět tu není čistý happy end, i když konec je rozhodně veselejší než u Mary a Maxe. Adam je krásná postava, myslím si, že dobře napsaná a rozhodně se dokážu vcítit do většiny jeho problémů. Verdikt: pěkná oddechovka, která celkem výstižně popisuje romantické vztahy autistů. (Tak, že to z toho pochopí obě strany.)

Sněhový dort
Je to už dlouho, co jsem tenhle film viděla a popravdě, pamatuju si ho jen jako něco, z čeho mi bylo smutno, až mě bolela hlava. Ve filmu je (pozor!) autistka, kterou skvěle ztvárnila Sigourney Weaver z pohledu hlavní postavy Alana Rickamana vnímána jako někdo, kdo by si sám mohl ublížit a s kým není jednoduché žít, tzn. je spíš v té nízkofunkční části. Hlavním znakem její 'divnosti' je silné OCD, které jí nutí do posedlosti úklidem a čistotou.
K filmu nemám hlubší vztah, ale myslím si, že je to přesně to, co na 'trhu' chybí. Ženský autismus a neschopnost fungovat bez pomoci je něco, co se do filmů a knih běžně nedostává.

Sheldon
Sheldon Cooper ze seriálu The Big Bang Theory je učebnicový Asperger, dokonce díky jemu dokážu občas vysvětlit, jaké jsou některé moje problémy, protože je má stejně, pročež ho mám opravdu vřele ráda. Přesto je to postava (pro mě) hodně problematická. S celým seriálem jsem se ideově rozešla už před nějakou dobou, což by bylo na článek sám o sobě. Postačí říct, že se mi nelíbí, když seriál, kde jsou hlavní postavou nerdi a geekové ve výsledku ale vůbec není pro obecenstvo nerdů a geeků, protože to oni jsou terčem výsměchu.

Proč mám problém se Sheldonem? Za prvé: Sheldon nikdy nebyl oficiálně prohlášen jako autistická postava. Opravte mě, pokud se mýlím, ale poslední výrok tvůrců TBBT byl:  ''Pokud je tedy [Sheldon] postižen reálnou nemocí, jak by si z něj mohli jeho kamarádi utahovat, tak jak to dělají?" Pokud chápu, co tím chtějí říct, tak je to fakt, že kdyby přiznali, že je vážně autista (což opravdu není nemoc, zjistěte si fakta), už by nemohl být dál terčem vtípků ostatních neurotypiků. Jestli jste seriál někdy viděli, tak je vám jasné, že většina humoru okolo Sheldona se zaměřuje na jeho Aspergerovský deficit. Na to, jak moc lpí na pravidlech, má oblíbené místo na sedačce, ví víc informací skoro o všem než jeho kamarádi atd atd. Jasně, že mi spousta vtipů opravdu přijde vtipná a i když si je vztáhnu na sebe, tak se jim dokážu zasmát, ale pořád je tam určitá neviditelná hranice, kterou když překročí, už to není vtip, ale urážka. Tahle hranice by byla dost jednoduše definovatelná, kdyby byl Sheldon přiznaný autista. O ableismu ale budu psát zase jindy.
Za druhé: Když pominu fakt, že ve scénáristických studiích se nám rozmohl takový nešvar, kdy je postava stoprocentním archetypem, ale její stvořitel jí to ne a ne přiznat, tak je Sheldon přesně tím, co spousta aspíků vůbec není. Je to spektrum a pokud jediný (ač 'neoficiální') aspík v televizi je Sheldon, jak mám bojovat za atypický autismus u lidí, kteří jako Sheldon vůbec nefungují?

V tomhle článku je zmíněná i další z postav, o které chci psát. A chci jen říct, že si nemyslím, že když o někom řeknete, že je to autista, tak to automaticky vymaže jeho osobnost a zůstane jen autistou a je na scénáristech, aby to dokázali. (Ale evidentně někteří s tímhle mají problém u jakéhokoliv zástupce jiné rasy, sexuality nebo mentality. ;))

Abych tenhle rant uzavřela: Sheldon je ve spoustě věcí jako já, ale ostatní to třeba nevidí, protože ví málo jak o mém, tak o jeho autismu.

Abed Nadir
Abed je jednou z postav ze seriálu Community a ač není hlavním hrdinou, spousta lidí se shodne na tom, že je vlastně středobodem celého dění.
Abed stejně jako Sheldon nikdy svojí diagnózu od tvůrců nedostal. Přesto je jeho osud rozdílnější. Abed je hned ze začátku nařčen z toho, že má Aspergerův syndrom, když nechápe, kdy má přestat mluvit, na což Abed prostě reaguje s ''A co to je?''. Pro něj AS není urážkou, protože se s tím slovem nikdy nesetkal a později v seriálu řekne akorát ''Jestli jsem na spektru? To není váš problém!''
Pokud vím, tak na to od tvůrců nikdy nebyla kloudná reakce. Opět akorát tvrdí, že nechtějí Abedovu osobnost 'zatěžovat' diagnózou. Při tom zrovna Abed je ze všech výše zmíněných ten nejvíce roztodivný a zajímavý. Jeho speciálním zájmem totiž není technika a kromě pár společenských faux-pas funguje opravdu dobře (v porovnání třeba s hl. postavou Sněhového dortu) a mezi kamarády je pro/i přes svoje divnosti oblíbený. Na wiki se píše, že jeho tón hlasu je příliš prost emocí a obecně, že mluví monotónně (což mi třeba vůbec nepřijde, oh well). Abed hodně opakuje stejná slova, má hodně jednolité zájmy (popkulturu), nechápe moc, co se kolem něj děje vztahově a často jeho kreativita, co se týče vymýšlení si vlastních světů, doslova nezná mezí. V Community patří mezi sledovači nejoblíbenější epizody ty, které se odehrávají víceméně v Abedově hlavě a všichni se stanou nějakou fiktivní postavou nebo například celá škola (dospělých) hraje oblíbenou dětskou hru 'podlaha = láva'. Community se nedá moc vysvětlit, ale pokud někdy nebudete vědět na co se dívat, tak určitě doporučuju, i když koukat se na to jen kvůli Abedovi by asi byla nuda.

Sherlock Holmes?
Tímhle se dostávám do sfér, kde autismus můžeme jen hádat. Popravdě mě trochu překvapilo, že je Sherlock řazen mezi wiki fiktivní postavy, které jsou na spektru. Tedy alespoň ten televizní.
Sherlock Holmes je zajímavou směskou všech možných neuróz, poruch a obecně jeho mentální stránka je to, na co se knihy i seriály o něm soustředí primárně. Takže je jen logické, že i tahle stránka projde ostrým zkoumáním každého Sherlockofanouška. Já osobně bych Sherlocka označila spíš za sociopata, kam se i on sám zařadil, i když je pravda, že spousta autistických rysů se u něj najít dá. Posedlost detailem, špatné sociální vztahy - nemožnost je navazovat, ale i nechuť, perfektní pamět (ale zároveň komplet ignor toho, co ho nezajímá). Naopak chybí třeba smyslové potíže (sensory issues), které ale nenajdete u více dnes zmínených. Mě konkrétně od Sherlocka autisty odrazuje fakt, že jiná seriálová postava, Gregory House, byla stvořena podle něj a autistou rozhodně není. Verdikt? Sherlock z britského seriálu má nejvíc co do autisty ze všech Sherlocko-inkarnací, ale já bych ho na spektrum nezařadila.

Will Graham??A teď už opravdu zabíhám do nejhlubších fantazií všech fannibalů. (Chápejte: fanoušků amerického seriálu Hannibal na motivy knih Thomase Harrise o kanibalovi-psychiatrovi Hannibalu Lecterovi.) Ale když píšu o Sherlockovi, nemůžu nezmínit Willa, který na spektrum mnohem více sedí. Alespoň podle mě, samozřejmě. Will je také posedlý detailem, jeho zvláštním umem ale je až extrémní empatie, co se týče sériových vrahů. Tahle vlastnost ho také proslavila jako detektiva, ale naopak mezi běžnými smrtelníky není tolik oblíben právě kvůli téhle zvláštnosti a i svému emočnímu chladu. Nebudu zabíhat do podrobností, ale když si sečtu tohle všechno s tím, že jeho oční kontakt je naprosto příšerný (*high five*) a s tím, že na poznámku o spektru reagoval: "...[můj] kůň se zastavil u místa, které je blíže autismu a Aspergerovu syndromu než sociopatii a narcisismu."  Samozřejmě, tohle není definitivní odpověď, ale tu já nehledám. Pořád jsou to všechno jen fiktivní postavy, pokud chcete, aby byli autisté, tak pro vás budou.

Spock? No vulkánci nejsou zrovna ta nejemotivnější rasa. It is only logical.


Od plátna k papíru...
Když si odskočím od filmových nebo seriálových postav, k těm knižním (i když poslední dva tam také částečně spadají), napadají mě, žel, jen dva, které chci zmínit.


Christopher Boone
Hlavní postava románu Podivný případ se psem je opět učebnicový autista. Ač jsem slyšela, že sám autor opět jakoukoliv asociaci se spektrem odmítá (seriously, pisálci, uklidněte se), myslím, že valná většina těch, co tuto knihu znají, budou mít Christophera za autistu. Vzhledem k tomu, že se příběh odehrává v jeho dětských letech a je psán čistě z jeho pohledu, může se zdát, že vlastně skoro vůbec nezvládá fungovat, tak jak se od řádného Aspergera z neurotypického pohledu očekává. Samozřejmě by stálo za to posoudit, jak moc se liší dítě autista a dospělý autista, ale to je zase na jindy. K té knize nemám nějak zvlášť vřelý vztah, ale nakonec je to kniha, která mi pomohla objevit vlastní diagnózu.

August Balder
Jestli vám tohle jméno něco říká, pak to může jedině znamenat, že jste právě dočetli Dívku v pavoučí síti, ono pokračování slavného Milénia. Hlavní hrdinkou této detektivní série je Lisbeth Salanderová, kterou už jsem taky viděla mezi postavami, které se často řadí na spektrum, i když sama jí za autistku úplně nepovažuju, ale já chci zmínit malého Augusta, který je postavou veskrze vedlejší, avšak kniha o autismu alespoň povrchně mluví více než jednou. Augustus je nonverbální dítě se savantskými schopnostmi, dokáže kreslit extrémně realistické portréty skutečnosti a zároveň s lehkostí řeší velice složitě matematické problémy. Ve světě, kde jediným známým savantem je Rain Man, potřebujeme více Augustů, kteří jsou důležití pro celkový chod věci, ač se tak zprvu nemusí zdát.



... A to je vše, přátelé. Napádá vás další autistická postava, o které jsem nemluvila? Máte oblíbenou postavu, která je jasný autista, i když mu to autor pořád ještě nepřišil?