čtvrtek 27. října 2016

Co je to echolálie?

Dnes chci psát zase o něčem, o čem se běžně nemluví na prvním místě, pokud se řeší autismus. A tím je echolálie.




Co je to echolálie?

Echolálie je opakování slov, slovních spojení nebo zvuků proto, že to člověku, který echolálii prožívá, dělá dobře. Zjednodušeně to znamená, že se mu líbí, jak slovo nebo zvuk zní. Echolálie se  může vyskytovat běžně u všech dětí při procesu učení se řeči.

V literární teorii se často můžete sektat se slovem onomatopoeia, které značí zvukomalbu slova a v poezii se používá právě proto, že foneticky napodobuje zvuk toho, co vyjadřuje. Aneb použití echolálie pro umělecké potřeby.

Echolálie se zdaleka neobjevuje jen u autistů, můžou ji cítit i neurotypikové a často je také projevem některých duševních chorob nebo postižení, například schizofrenie. Znamená to, že pokud jste neurotypik, který si v hlavě nebo nahlas často opakuje slova proto, jak zní, tak jste duševně nemocný? Jasně, že ne. Jsou různé typy echolálie, ale skrz naskrz je to ''zábava'' naprosto neškodná. U NT rodičů může být snaha echolalické* projevy zarazit nebo potlačit. Jak u autistických dětí, tak u těch jiných, to ale není něco, co by mělo být vnímáno jako problém.

Spoustě dětí nebo i dospělým pomáhá echolálie v překonávání bariér při rozhovorech. V angličtině se tomu říká tzv. echolalial/echolalic scripting - tzn. echolalický skripting. O skriptingu budu psát zase jindy, postačí říct, že slouží jako pomůcka k vyjadřování se a může se projevovat jako například časté opakování citátů, textů písniček nebo hlášek z filmů, pričemž ale obsah má být odpovědí na sociální situaci. Co to znamená v praxi: představte si běžnou sociální komunikaci, třeba rozhovor rodiny u večeře, neurotypikové se baví, konverzace plyne a autista na to odpoví odposlechnutou frází, může to být úryvek z knížky nebo televize, může to být i věta, kterou často říká někdo blízký a kterou autista odposlouchá, každopádně v téhle konkrétní situaci bude znít škrobeně, uměle a dalo by se říct, že se tam nehodí. Já osobně v echolálii a echolalickém skriptingu velký problém nevidím, samozřejmě pro neurotypické rodiče může být složité pochopit, co tím jejich ratolest přesně vyjadřuje.

Echolálie sama o sobě je ale mnohem prostší. Projevy mohou být například: opakování posledních pár slov ve větě / otázce.

NT - směrem na dítě - : "Co děláš, kreslíš si?"
autista: "kreslíš si?"

Samozřejmě v nejčistší formě se objevuje v mozku, další příklad: jedinec si zpívá oblíbenou písničku / úryvek písničky pořád dokola, často pouze v určitý moment/část dne. Například mně po ránu hned, co se probudím, hrajou v hlavě písničky, co jsem někdy měla nastavené jako budík. (Třeba před pěti lety.)

Konkrétní příklad od nás doma je třeba, když mě se zalíbí slovo, co jsem dřív neslyšela a nebo slyšela, ale přesto je to moje oblíbené slovo a v moment, kdy ho někdo řekne, ho začnu opakovat pořád dokola. Minule to byl třeba gabion, máma s přítelem se bavili o tom, že by na zahradu mohli dát gabion a já opakovala slovo gabijóón pořád dokola a měla jsem z toho hroznou srandu. Oni pak už taky, ale tuším, že v striktně neurotypické domácnosti by se tohle neujalo.

Celkem běžným příkladem je i opakování filmových hlášek, to je zábava, které se účastní i neurotypici celkem hojně, zvlášť v té geekovské komunitě. Tady je lehké jako autista zapadnout, protože se stalo vcelku normálním odpovědět na něco hláškou z filmu, bohužel do trapné situace se dostanete, pokud člověk onen film, který citujete, nezná. To je ale faux pas, jež se stává často i jiným, takže bych se s tím dvakrát netrápila.

U dětí se pochopitelně podobně sofistikovaných projevů asi nedočkáte. Naopak echolálie u dětí je hojně rozšířená jak na autistickém spektru tak i mimo, vzhledem k tomu, že se jedná o jeden ze způsobů učení se řeči, nelekejte se, pokud vaše dítě opakuje slabiky nebo celá slova po vás až takovým tím chorobným papouškujícím způsobem, v dětském věku je to ok.

Echolálie u dětí je zdrojem i spousty legrace. Například známé dcera, kdykoliv upadla a nic se jí nestalo, rovnou začala hlásit: " DOBRÝ!". Protože co bylo první slovo, co jí někdo řekl po tom, kdy si nabančila? "Dobrý?"  Podobně funguje echolálie i u dospělých. U dětí se ale přeci jen častěji promine, zvlášť když je pointou vtipné historky.

Fráze ve své podstatě mají jen symbolický význam, pokud jsou spojené s nějakou činností. Představte si, že vždy, když budete dostávat jídlo, bude u toho hrát ta stejná hudba, logicky po určité době, jakmile tuhle hudbu uslyšíte, budete očekávat přísun krmě. Totéž platí i pro konkrétnější zvuky, tedy slova, která používáme k vyjádření toho, co chceme. Autistický mozek je zaměřen na konkrétní detaily, proto, když si v restauraci objednávám kofolu, automaticky si představuju kofolu v půllitru s pěnou a v hlavě se mi to spojí s hláškou z Pár Pařmenů "dám si napěněnou kofolu", jenže tohle asi těžko vysvětlím číšnici, ta když mi přinese černou limču bez bublin, co chutná jako smrt, nechápe, co se odehrává v mojí hlavě. Tohle samozřejmě není spojené čístě s echolálií, ale ukazuje to, jak jenom slovo "kofola" může odstartovat tuhle výbušnou reakci v mojí hlavě.


Důvodem echolálie je ve velké většině případů chuť do interakce. Právě proto bych ji určitě neviděla jako něco, co je špatné, minimálně u malých dětí, postupem času je dobré jim logicky vysvětlit, co přesně znamená to, co říkají, pokud to bude mít nějaký výsledek. Jsou ale lidé, kteří se silně echolalického vyjadřování nezbaví ani v pokročilém věku a vždycky budou mluvit trochu vtipně a nepochopitelně.

Echolálie ve svém základu je způsob jak naznačit zájem o konverzaci. Říkáte tím, že se chcete zapojit, ale nerozumíte slovům, které ten druhý používá, tak ukazujete váš zájem tak, že po něm opakujete.



Máte vy oblíbená slova nebo zvuky, které rádi posloucháte a opakujete? Znáte někoho, kdo má na všechno nacvičenou odpověď ve stylu nějaké hlášky nebo přísloví?



* nepodařilo se mi najít české adjektivum od slova echolálie, v angličtině je to echolalic - takže jsem použila slovo echolalické, pokud někdo znáte ten správný výraz v češtině, dejte mi, prosím, vědět, ráda to opravím

1 komentář

  1. Můj osmiletý syn rád cituje dialogy z oblíbených pohádek (Madagaskar, Doba Ledová).
    Rád a často používá slovo "Hadituda",které si sám vytvořil ( je to prý had).
    V minulosti měl oblíbené slovo "pardon" - to se omlouval pořád dokola.To už ale ted nepoužívá, jenom adekvátně situaci.

    OdpovědětVymazat

© ty autismy
Maira Gall